Kde se nachází elita národa

Pokud uznáme za definici elity národa titulky z porevolučních tiskovin - musíme mířit k rozvodovým advokátům celebrit. Pakliže jsme postiženi ideologií koukáme směrem na vysočinu a ku hradu k čestným předsedům. Prvorepubliková remniscence vábí navštívit umělecké kavárny.

Ale ani tam ani ani tam (jste-li skeptikem) necítit, nežli pižmo průměrnosti. Žádná stopa po originálním promíchání středoevropské tradice a syntetického myšlení potenciálního autora.

Zemana,  Klause, Ježíše a Budhu máme v hrsti. Hodnotíme je na blogu vezdejším spravedlivě analyticky i stranicky příkře.  Je to bída, bída, bída, ale není to obraz skutečných mentálních schopností národa. My, blogeři na Idnes, podobáme se aparátčikům a neužitečným ignorantům.

Vůbec vás netrápí 800 letá  tradice? Chcete odpovídat na současná témata   stranickou analýzou? Tušíte, kdo by byl užitečný relativista a čím by byl prospěšný?

Já to tuším. Byl by to pravičák, kterému by vadil klietelismus klak, nedovýběr daní, a skutečnost defraudace hospodářské soutěže, vlivem ekonomických schémat na hranici lichvy.

Byl by to Budha vyvedený z bohorovnosti ignorancí.

Levičák, vážící si aktivity živnostníků. Každého, kdo buduje hodnoty.

Jedinec tušící, že kultura není přidaná hodnota komfortu, ale spíše užitečný pohyb motýlích křídel.

Člověk, upřímný alespoň k sobě.

Ne, nebude užitečných relativistů (a brzo ani užitečných motýlů ). Nepotřebovali je komunisté, ani nyní nejsou vhod. Budeme raději sociologickým průměrem nežli názorem. Levou zadní zvládneme cigánskou nebo jinou běžnou politologickou otázku aniž na ni máme odpověď. Tu skutečnou, kterou člověk nenachází a přesto toužebně hledá.

Pán A.B. CDEF napsal: Lidé nežijí v realitě - chtějí žít v pohádce. Jenom s naslouchajícími  anděly. A když se jim věc hloupě nedaří, zavolají klidně i chytré čerty. Nikdo vlastně nečeká na odpověď. Jako by už byla před námi. Před otázkou.

 

 

 

Autor: Pavel Pantůček | sobota 28.8.2010 0:59 | karma článku: 8,37 | přečteno: 1333x
  • Počet článků 15
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1072x
Jsem čechoslovák zrozený na Moravě, nostalgií a vlastními hormony přesazený pod československé velehory - Tatry. Kroutím se ve větru, mrznu, vzdychám, občas je mě třeba naroubovat nebo alespoň zalít. A když není zbytí, musí mne převézt do botanické zahrady nacházející se ve městě, kde nebyl Jan Skácel příliš šťastný. A kde přesto napsal své nejkrásnější básně.

Začínám si zvykat.