Máme každý svého Salieriho?

7. 12. 2008 14:26:32
Řekl bych ano, pokud jsme Mozartem a žijeme ve skutečném světě. Ale zde narážíme na permanentní obtíž. Metafora a reálno nejsou uhněteny ze stejného těsta. Umění nepoužívá popis, pokud chce zachytit prchavé. A ukecaný pohled zabíjí „monetovskou" impresi.

Člověku se přece jen snadněji orientuje na divadle nežli v životě. Spíše nežli mnohotvárnosti rozumí zápasu mezi vyhraněnými charaktery. Není jeho chybou, že si lépe vybere mezi nadaným géniem a lotrem bez zásad a talentu. Mozartem a Salierim. Proto rádi používáme jakási divadelní kukátka pro pohled do reality. Různě barevná a pokřivená sklíčka: hyperboly pro jednodušší svět. Bohužel i mimo sféru pochopitelné autorské fabulace.

Důsledkem je, že se nám to operetními charaktery v životě jen hemží.

Skutečně! V politice a veřejném životě lehce narazíte na Jánošíky, hrdiny, lumpy, jindy na světice mučednicky strádající ve všech svých 32 vztazích. Nemluvě o zachráncích demokracie, ekonomiky, kdekoho a kdečeho. Obzvlášť fascinující je pak charakter pana státního úředníka - hrdiny. Záměrně psáno malým písmem. Jeden jako druhý, ber kde ber, každý je oběť. A každá oběť je vlastně Mozartem. Velkým hrdinou v malém osobním příběhu.

O takovýchto úřednících... Pardon. O vyšších státních úřednících se mluví povětšinou jako o obětech. A zpravidla až tehdy, když už těmi vyššími úředníky téměř nejsou. Proč je tomu tak, nevím. Ale děje se to.

Oni to ví a moudře zachovávají role. Odvolaná ředitelka nejmenované pojišťovny to ví a řádnou kontrolu Ministerstva nebojácně nazývá honem na čarodějnice.

Autor Kubiceho zprávy se také tváří jako oběť. Obětním beránekem je, alespoň podle vlastních slov, taktéž odvolaný úředník pozemkového fondu.

Ale kdo je v takovémto případě vlastně autor? Kdo rozdal noty a dramaturgicky naplánoval skandál pár dnů před volbami? Je zmíněný interpret pouze hlupák, samozvaný spasitel nebo idealista, ochotný sepsat politickou jednoaktovku na zakázku? Je Salierim nebo Mozartem? Možná každým z nich. Jen není sám sebou. To se dnes nenosí. A není taky zvykem pokrytecky mlčet.

Odvolaný úředník urychleně svolává tiskovou konferenci, aby se hlasitě doznal ke kladnému charakteru. Musí, jinak by byl prohlášen za Salieriho jednou provždy. A ten italský hudebník bez talentu - pod rouškou ministerstva-, by si zcela jistě přisvojil jeho zásluhy včetně partitur „ hrdinské symfonie".

Potvrdil mi to hlas boží - známá z našeho domu. Naděžda Klepakovová jakožto člověk z lidu si mně postěžovala, že její rytíř a zároveň hrdina politického boje bez bázně a hany, byl nařčen z nehrdinství. Jaká nestydatá pomluva. Chápu ji. Tady nejde jen o pravdu nebo objektivní stav politiky, ale o zachování instituce vyhraněných dramatických charakterů.

Potřebujeme je. Naštěstí hrdinové nevymírají. Představte si kongres nějaké velké (když už ne té největší) politické strany: Staří hrdinové odcházejí scvrknuti do obyčejnosti, ztratili hlas nebo byli zahubeni během politického boje. A mladí? Neměli čas se deklarovat a ani rozdat lidem krasohledná kukátka. Proto cítím s Naděždou Klepakovovou. Když už jsme akceptovali nadrealistickou koncepci části reality a povýšili ji na virtualitu. Se všemi důsledky pro budoucnost.

Nemyslím si, na rozdíl od paní Naděždy, že informační dálnice 21. věku představují pouhou transpozici bájí našich předků, kde pomocí nevědomosti lze povýšit popularitu na bohatství všeho. Charakteru nevyjímaje. Bojím se ale trochu o nás. Umíme, ale nechceme najít objektivní hledisko a raději používáme přehršel divadelních kukátek s barevnými sklíčky, která se losují. A pak nadáváme. Pokud není paměť, pak babo raď.

A protože zapomínám jen přiměřeně věku, mám pro vás radu já, Vážená paní Klepakovová. Vlastně pro všechny podobně frustrované. Pokud vás, váš hrdina s větrnými mlýny už nebaví, vyměňte si ho urychleně se sousedem. Pokud se proslýchá, že vlastní talentovaného fešáka s muzikálním talentem, ale sám by raději Dona Quijota, neváhejte.

A když to nevyjde? Mozart nebo Salieri, padouch nebo hrdina, jsme všichni jedna rodina. Tak mu alespoň nakukujte do ložnic. Nebo si založte blog a přepište hrdinovi charakter. Z důmyslného rytíře na vola.

Koneckonců, kdekdo si tak může po zásluze připadat.

A je v celku jedno zda sedí v lóži, krčí se v uličce nebo svým nehorázným plagiátorstvím na scéně míří k proslulosti.

 

Autor: Pavel Pantůček | neděle 7.12.2008 14:26 | karma článku: 9.07 | přečteno: 1182x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Politika

Jiří Žamboch

Putinovo dnešní vojenské srovnání NATO a Ruska záměrně kulhá.Situace Ruska je o dost lepší

Dnešní srovnání NATO Putinem dalším chytrým Putinovým tahem.Prohlášení "Rusko vydává desetkrát méně na obranu než Spojené státy, tak je ruský útok na NATO nesmyslný." má ukolébat veřejnost evropských členů NATO.Je to však jinak.

28.3.2024 v 20:10 | Karma článku: 7.98 | Přečteno: 185 | Diskuse

Jan Pavelec

ČR má se svým upoceným pojetím liberalismu 200 let zpoždění.

Podle Listiny základních práv a svobod se Česká republika nesmí vázat na jakoukoliv výlučnou ideologii či náboženské vyznání, a podle Ústavy má být státem sociálním, nikoliv (neo)liberálním.

28.3.2024 v 15:50 | Karma článku: 13.73 | Přečteno: 206 | Diskuse

Jan Bartoň

Přichází nový věk – volíme mezi tragédií a realismem

Pan Václav Vlk starší uveřejnil skvělý komentář k současné mezinárodní situaci pod titulkem Přichází nový věk tragédie. Abychom předešli tragédii, musíme zvolit realismus.

28.3.2024 v 10:00 | Karma článku: 28.75 | Přečteno: 613 | Diskuse

Petr Duchoslav

Ruský břeh Roberta Fica

Jsem proslovenský, dělám vlasteneckou a suverénní politiku, vše jen pro národ. Tak by se stručně dala charakterizovat politika staronového premiéra Roberta Fica. Zní to sice líbivě, ale realita je bohužel jiná.

27.3.2024 v 9:24 | Karma článku: 25.27 | Přečteno: 529 | Diskuse

Petr Štrompf

Utažený kremelský šroub. Stržený závit pak způsobí pohromu

Islamisté vraždící v Moskvě. Mrtví na obou stranách ukrajinské fronty. Represe režimu, žijícího ve strachu o sebe samého. Šrouby stále utahuje a bude je utahovat ještě víc.

26.3.2024 v 17:34 | Karma článku: 18.92 | Přečteno: 472 | Diskuse
Počet článků 15 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1069
Jsem čechoslovák zrozený na Moravě, nostalgií a vlastními hormony přesazený pod československé velehory - Tatry. Kroutím se ve větru, mrznu, vzdychám, občas je mě třeba naroubovat nebo alespoň zalít. A když není zbytí, musí mne převézt do botanické zahrady nacházející se ve městě, kde nebyl Jan Skácel příliš šťastný. A kde přesto napsal své nejkrásnější básně. Začínám si zvykat.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...