Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

„Paní Müllerová, tak naši hokejisté vypadli ve čtvrtfinále. S Amerikou.“

20. 05. 2016 10:03:17
„A nebyla to, milostpane, ostuda?“ "Dá se říct, že skončili se ctí."... Jen o pár hodin později, na západním pobřeží území našeho "hokejového kata", zazáří mladá česká hvězda. Útočník vyznávající univerzalitu

a těžící ze svých fyzických předpokladů a morálního kreditu.

Kreditu? Není to klišé?

Není! Vždy, když byl povolán, Tomáš Hertl přijel. Rval se, srážel, tak jak mu řekli. Nikdy nereptal, i když byl posazen potupně na tribunu.

Trenér „Kanady“ se loni ptal reportérů České televize: " Proč nehraje? On je zraněný? Pravděpodobně. Musí být."

Nebyl. Prostě jen nezapadl do zažitého uctívání kvalit hvězd.

Úpadek českého hokeje za doby Růžičky a Hadamczika? Nedomnívám se. Úspěchy byly. Jen jsme pozapomněli na tradice a zároveň nedávali pozor na seminářích.

Dnes je doba sportovních manažerů ovládající matematické modely. Jde o teorie výběru dle statistik. Tak nějak nastartoval kariéru Arsene Wenger v Arsenalu Londýn, v současnosti díky výběru typů Leicester,- mužstvo s desetinovým rozpočtem velkých klubů -, vyhrál Anglickou ligu (tu první).

Jednak: To je metoda, o které se píše v knihách, na internetu a mluví na seminářích. Snad i u nás.

Druhak: Dlužím osvětlit zmíněné pozapomnění tradic. Metoda statistického výběru není až tak nová. Dřív ji používáli trenéři běžně. Vždy byl součástí sofistikovaného výběru nějaký bourač jako Válek z Jihlavy nebo Dopita – srdcař, sehraní šikulové, provokatéři. Říkalo se jim vhodné typy a tvořili perfektní tým.

Tento výběr se letos povedl i trenérovi Vůjtkovi. Proto bylo na co koukat, snad jen trochu chybělo zkušeností. Vlastně nebýt nevyzrálosti, bylo by na co koukat ještě do soboty.

Nastal hokejový půst. Já si tento fakt vynahrazuji sledováním zápasů NHL. Nejsem nijakým fanatikem, spíše je mi sympatický evropský styl hokeje, ale Peter de Boer zesouladil tým San José na perfektní stroj. Každý má nějaké své místo. Ve výsledku je jedno, zda jste velkým nebo malým kolečkem.

Blue Line je jasná. Každý má svůj daný směr: Tomáš Hertl hraje fyzický hokej plný forčekinku, tak jak ho to naučili. Pohybuje se kolem zadního mantinelu, a před brankou, kde cloní, doráží nebo tečuje.

A jak panečku! Asi dvakrát během sezóny, zařídil zopakování neuznaného gólu v limitu do minuty (vysoká hůl a ofsajd). Ono ho ten verdikt sudích tak nějak „nakrkne“, s prominutím, a dá prostě gól znovu a pak se raduje jako malé dítě. Tomáš je prostě takový.

Joe Pavelski je zase snajpr a rychlonožka a Joe Thonton je myslitel. Ale někdy i v takovém dobře namazaném stroji dojde k přesahu. Jako například dnes ráno, kdy Tomáš předvedl nevídaný příklep.

Vážně, on není opravdový snajpr. Zatím. Ale zaslouží si přesto být v prvním útoku. Mužstva San Jose Sharks i chlapstva České Republiky.

Zaslouží si to podle statistik měřené užitečnosti a výjimečnosti vytvořené sportovními analytiky. Zaslouží si to i dle moudrých tradic našich starších trenérů: pánů - Sýkory, Hlinky, Augusty, Bukače a dalších včetně odcházejícího pana trenéra Vůjtka.

Děkujeme za perfektní hru. Je konec, ale ještě to neskončilo!

Autor: Pavel Pantůček | pátek 20.5.2016 10:03 | karma článku: 15.15 | přečteno: 910x


Další články blogera

Pavel Pantůček

Mosty I.

Tohle je text k textu pod anekdotou podle pravidel kodexu. Pokud vám bude připadat obecný a mimo téma, vlastníte velmi pravděpodobně subjektivní pocit, který není důležitý. Podstatné je, zda vás anekdota oslovila.

5.10.2017 v 10:41 | Karma článku: 14.05 | Přečteno: 371 | Diskuse

Pavel Pantůček

Vašnosti, s prominutím, ta velkohubá slova si měli nechat na divadlo

Klubismus jako víra. Víra dokáže velké věci. Ač není racionální, udržuje užitečné hodnoty idealismu, bez kterých by nebyl pokrok. Martin Stropnický pravděpodobně věří taky. Přinejmenším v to, že může mluvit co chce a o čemkoli..

24.6.2016 v 15:05 | Karma článku: 13.30 | Přečteno: 452 |

Pavel Pantůček

Král nezemřel, ať žije Král! Ale ať probůh neškodí.

Na tiskové konferenci bylo možno spatřit veselé panoptikum. Předčasně, ještě před odchodem Pana trenéra, ještě před turnajem MS.

5.2.2016 v 9:10 | Karma článku: 9.03 | Přečteno: 602 | Diskuse

Další články z rubriky Sport

Horst Anton Haslbauer

Ani na hřbitově nemusí být přehnaně smutno

Malá skupinka se sešla na sokolovském hřbitově. Předcházel tomu telefonát. Kamarád a bývalý fotbalový spoluhráč Wolfgang (ne Amadeus) mi volal ze svého nynějšího bydliště v německém Aschaffenburku.

15.9.2018 v 22:50 | Karma článku: 16.66 | Přečteno: 316 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Kouzelnice

Na mysli mám mladé, krásné a především hbité moderní gymnastky, které dokáží se svým náčiním bez nadsázky kouzlit. To člověk sedí u obrazovky, dnes spíš PC monitoru – a žasne. Ty dívky předvádějí neuvěřitelné kousky.

15.9.2018 v 9:35 | Karma článku: 10.92 | Přečteno: 427 | Diskuse

František Pektor

Malá velká Serena Williams

Po delší době tenis opět dostal jiný než sportovní rozměr a přesáhl i do životů normálních smrtelníků, kteří neviděli tenisovou raketu ani z vlaku. Ovšem je to ze správných důvodů?

12.9.2018 v 15:33 | Karma článku: 42.99 | Přečteno: 4062 | Diskuse

Ladislav Větvička

Od te doby, co musi hrat fotbalisti v hnusnych dresach, neuhrali nic

Včera mě to zase pleštilo do očisek. Doma televizu nemam, a tak když sem v Lidovce na vršku Leninky zahlidnul zapas Rusko - Česko 5:1, bylo mi divne, že se nehraje třeti třetina. Až pak mi kdosik řeknul, že to neni hokej.

11.9.2018 v 11:11 | Karma článku: 47.63 | Přečteno: 13397 | Diskuse

Josef Nožička

Skandální Serena - stačí obvinit rozhodčího ze sexismu a Amerika vám nadšeně tleská

Americká tenistka Serena Williamsová na 24. grandslamový titul nedosáhla. Ve finále US Open nestačila na Japonku Ósakaovou. Z kurtu přitom tentokrát odešla dvojnásobně poražená.

10.9.2018 v 11:20 | Karma článku: 48.03 | Přečteno: 12289 | Diskuse
Počet článků 15 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1068
Jsem čechoslovák zrozený na Moravě, nostalgií a vlastními hormony přesazený pod československé velehory - Tatry. Kroutím se ve větru, mrznu, vzdychám, občas je mě třeba naroubovat nebo alespoň zalít. A když není zbytí, musí mne převézt do botanické zahrady nacházející se ve městě, kde nebyl Jan Skácel příliš šťastný. A kde přesto napsal své nejkrásnější básně. Začínám si zvykat.




Najdete na iDNES.cz