Domnívám se, že vážnější případy nevyžádané pomoci při úklidu, by za to stálo důkladněji prozkoumat a vyvodit nějaké obecně platné závěry. Každý člověk totiž potřebuje velké pravdy anebo alespoň své malé jistoty. Byť by se jednalo o nepořádek na pracovním stole, nedbalou eleganci skříní mužské populace, které matky a manželky expresivně nazývají bordelem. Některé z nich jsou prozatím jen znepokojené naším ambivalentním kladným vztahem k chaosu, některé pouze vyhrožují a ty ostatní poklízejí bez konzultace s námi. A my pak hledáme.
Rovněž mne trápí, jak se chuť k poklízení u ženských rodů začíná vzmáhat i v politice; kdy politické strany a hlavně Evropská unie mají nutkavou potřebu státům a občanům uklízet jejich nepořádky.
Tedy abych byl spravedlivý. V majoritním počtu případů je EU resp. Evropská komise zatím znepokojena. Někdy je znepokojena zpožděním u zavádění horké linky 116 a to až u 26 států. Naopak jindy pouze jedním, jediným schodkem rozpočtu. Evropská komise je prakticky znepokojena kdečím. Úbytkem, setrvalým stavem, růstem, prognózami nebo nezájmem. Dokonce je znepokojena i neznepokojením institucí které by měli být už ze své podstaty samy znepokojeny.
Kolikrát se budím ze sna, hrůzou zpocený, při představě permanentně znepokojené Komise. Se stresy není radno si zahrávat a ani Evropa by neměla zkoušet jako jedna duševně trýzněná a znepokojená manželka mého známého, který si programově nedělal pořádek ve svých vztazích s jiným pohlavím. Jeho drahá polovička byla velmi dlouho jen znepokojená a nakonec mu taky poklidila. Definitivně, přičemž vyměnila zámek od bytu.
Tak rád bych znepokojené Evropě poradil, jenže nevím jak. A sám začínám být taky znepokojený. Jako Čech žijící na Slovensku pociťuji znepokojení nad polovičatým znepokojením EK nad půdorysem vzájemných maďarsko-slovenských vztahů. Kde na celé ploše společného prostoru se neděje znepokojujícího takřka nic, a na hranicích se shlukují reminiscence na henleinovce. Které jsou samy o sobě dostatečnou záminkou k znepokojení kdekoho. Pakliže je kulturní a má paměť.
Ale možná „to chce klid". Nevíme totiž zda vůbec, a kdy a kam pověstný pohár přeteče. A kdy, kde, a kdo bude poklízet.