Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Měli jsme šanci usmířit českého boha?

29. 01. 2009 13:01:42
Určitě. Více či méně ideologické instituce, jako církve, strany velitelky a národnostní státy nesou jisté rysy náboženství. Ale i poloviční, dokonce i setinový, bůh může sídlit na oblačné hoře. Tolik základní metafora.

Nebudu uvádět jména bohů velkých sousedů. Ani nechci zesměšňovat globální entuziasmus nadnárodních megastátů. Vím, jak může být víra pro kohokoliv užitečná.

Bůh „Za velkou louží" má rád a preferuje africké hudební kořeny i Zrovnaletí - Colu, jiný častušku. Je to každého věc, zda do vlastního kulturního nebe pošle Supermana nebo M. L. Kinga.

My tradici máme a víme o ní. Podobně jako celá Evropa. Ale protože máme malinkatou zem, obdrželi jsme k ní přiměřeně malého boha, kterého si musíme předcházet, aby se nám neztratil, nezapomněl a nebyl zapomenut. Je trochu nedoslýchavý, tudíž musíme na něj hodně křičet, jestliže něco chceme.

Na druhé straně našeho boha neustále iritujeme. Jak na „český Olymp" pořád někoho cpeme. Tu hezkou tvář, jindy hokejistu. Podle toho kdo je zrovna "in". Modlíme se modlíme, ale sv. patrona na rozum - s návodem -, jsme neobdrželi. V tom je Vatikán narozdíl od nás důslednější. Naši bůžkové jsou podobni jednoročnímu modelu bederní zástěrky.

Zatímco se pomyslné svatyně plní falešnými jednoročáky, skuteční apoštolové božího slova, talentu a tradic jsou neviditelní trvaleji. Ti, co by bohu našeho malého prostoru mohli a měli postavit důstojný oltář jsou přehlédnutelní, v lepším případě překračováni, když umírají na ulici:

Jan Skácel v osmdesátémdevátém v Králově poli a pan architekt Kaplický letošní lednovou středu v Dejvicích.

Jako bysme tímto samotným aktem překračování překračovali vlastní šanci na pospolitou víru, která by byla více než pouhopouhá „náckovská". Jedinečnou šanci na usmíření našeho rozhněvaného boha. Až to vypadá, že našinec přestává věřit v českého boha a mohl by si hledat jiného.

Ale kdoví, blíží se různá vyhlášení celebrit a Mistroství světa v chytání endorfinů a tak snad budeme moci do nebe poslat nejméně tucet sportovních a popových polobohů.

Jenže pak bude v našem malém českém nebíčku hodně namačkáno, a ON bude menší a menší

....a menší.

Autor: Pavel Pantůček | čtvrtek 29.1.2009 13:01 | karma článku: 6.45 | přečteno: 616x


Další články blogera

Pavel Pantůček

Mosty I.

Tohle je text k textu pod anekdotou podle pravidel kodexu. Pokud vám bude připadat obecný a mimo téma, vlastníte velmi pravděpodobně subjektivní pocit, který není důležitý. Podstatné je, zda vás anekdota oslovila.

5.10.2017 v 10:41 | Karma článku: 14.05 | Přečteno: 371 | Diskuse

Pavel Pantůček

Vašnosti, s prominutím, ta velkohubá slova si měli nechat na divadlo

Klubismus jako víra. Víra dokáže velké věci. Ač není racionální, udržuje užitečné hodnoty idealismu, bez kterých by nebyl pokrok. Martin Stropnický pravděpodobně věří taky. Přinejmenším v to, že může mluvit co chce a o čemkoli..

24.6.2016 v 15:05 | Karma článku: 13.30 | Přečteno: 452 |

Pavel Pantůček

„Paní Müllerová, tak naši hokejisté vypadli ve čtvrtfinále. S Amerikou.“

„A nebyla to, milostpane, ostuda?“ "Dá se říct, že skončili se ctí."... Jen o pár hodin později, na západním pobřeží území našeho "hokejového kata", zazáří mladá česká hvězda. Útočník vyznávající univerzalitu

20.5.2016 v 10:03 | Karma článku: 15.15 | Přečteno: 910 | Diskuse

Pavel Pantůček

Král nezemřel, ať žije Král! Ale ať probůh neškodí.

Na tiskové konferenci bylo možno spatřit veselé panoptikum. Předčasně, ještě před odchodem Pana trenéra, ještě před turnajem MS.

5.2.2016 v 9:10 | Karma článku: 9.03 | Přečteno: 602 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jaroslava Indrová

Jedu si to užít

Tak máme zase po mnoha letech na MS v judu ženu! Alice Matějčková udělala za poslední rok velký pokrok, ale zas tak moc se od ní napoprvé neočekává. A jí to vyhovuje. V rozhovoru pro rozhlas prohlásila, že si to jede užít.

25.9.2018 v 13:48 | Karma článku: 8.65 | Přečteno: 167 | Diskuse

Monika Plocová

Není to škoda?

“Je mi 16 let a nemám rád nové věci. Z čehokoliv, co je pro mě nové a je to spojené s mojí osobou ( to je mimo rodinu a kamarády ), mám zvláštní pocit. Jsem z toho nervózní a nesvůj. Celkově se sám se sebou necítím dobře.

25.9.2018 v 10:43 | Karma článku: 9.94 | Přečteno: 499 | Diskuse

Petr Šindelář

Hory nesplněných slibů kvůli neschopnosti politiků stále rostou (4. díl)

Za téměř 28 roků jsou vyšší než Himaláje a dalšími nereálnými sliby nyní kandidáti přímo hýří. I když zatím nic nemají, slibují občanům více vody, více bytů a nebo jak rychle zatočí s nepřizpůsobivými. Blíží se komunální volby...

25.9.2018 v 9:52 | Karma článku: 7.50 | Přečteno: 178 | Diskuse

Karel Ryšán

Jen klid!?

S radostí rozčílím všechny bojovníky za cokoli, komentátory čehokoliv a vůbec všechny angažované. A vy ostatní dobře zvažte, proč se nad zpravodajstvím vzrušujete.

25.9.2018 v 8:29 | Karma článku: 19.36 | Přečteno: 253 | Diskuse

Jaroslav Herda

„Válka v Sýrii prakticky skončila“,

dočítám se od dlouhých, širokých a bystrozrakých, kteří hodnotí životní podmínky v domovině syrských uprchlíků. Proč se tedy tolik Syřanů zdráhá pospíšit si domů a přiložit cihlu k cihle?

24.9.2018 v 16:52 | Karma článku: 22.52 | Přečteno: 2281 | Diskuse
Počet článků 15 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1068
Jsem čechoslovák zrozený na Moravě, nostalgií a vlastními hormony přesazený pod československé velehory - Tatry. Kroutím se ve větru, mrznu, vzdychám, občas je mě třeba naroubovat nebo alespoň zalít. A když není zbytí, musí mne převézt do botanické zahrady nacházející se ve městě, kde nebyl Jan Skácel příliš šťastný. A kde přesto napsal své nejkrásnější básně. Začínám si zvykat.




Najdete na iDNES.cz