Určitě. Více či méně ideologické instituce, jako církve, strany velitelky a národnostní státy nesou jisté rysy náboženství. Ale i poloviční, dokonce i setinový, bůh může sídlit na oblačné hoře. Tolik základní metafora.
Nebudu uvádět jména bohů velkých sousedů. Ani nechci zesměšňovat globální entuziasmus nadnárodních megastátů. Vím, jak může být víra pro kohokoliv užitečná.
Bůh „Za velkou louží" má rád a preferuje africké hudební kořeny i Zrovnaletí - Colu, jiný častušku. Je to každého věc, zda do vlastního kulturního nebe pošle Supermana nebo M. L. Kinga.
My tradici máme a víme o ní. Podobně jako celá Evropa. Ale protože máme malinkatou zem, obdrželi jsme k ní přiměřeně malého boha, kterého si musíme předcházet, aby se nám neztratil, nezapomněl a nebyl zapomenut. Je trochu nedoslýchavý, tudíž musíme na něj hodně křičet, jestliže něco chceme.
Na druhé straně našeho boha neustále iritujeme. Jak na „český Olymp" pořád někoho cpeme. Tu hezkou tvář, jindy hokejistu. Podle toho kdo je zrovna "in". Modlíme se modlíme, ale sv. patrona na rozum - s návodem -, jsme neobdrželi. V tom je Vatikán narozdíl od nás důslednější. Naši bůžkové jsou podobni jednoročnímu modelu bederní zástěrky.
Zatímco se pomyslné svatyně plní falešnými jednoročáky, skuteční apoštolové božího slova, talentu a tradic jsou neviditelní trvaleji. Ti, co by bohu našeho malého prostoru mohli a měli postavit důstojný oltář jsou přehlédnutelní, v lepším případě překračováni, když umírají na ulici:
Jan Skácel v osmdesátémdevátém v Králově poli a pan architekt Kaplický letošní lednovou středu v Dejvicích.
Jako bysme tímto samotným aktem překračování překračovali vlastní šanci na pospolitou víru, která by byla více než pouhopouhá „náckovská". Jedinečnou šanci na usmíření našeho rozhněvaného boha. Až to vypadá, že našinec přestává věřit v českého boha a mohl by si hledat jiného.
Ale kdoví, blíží se různá vyhlášení celebrit a Mistroství světa v chytání endorfinů a tak snad budeme moci do nebe poslat nejméně tucet sportovních a popových polobohů.
Jenže pak bude v našem malém českém nebíčku hodně namačkáno, a ON bude menší a menší
....a menší.
