„Paní Müllerová, tak naši hokejisté vypadli ve čtvrtfinále. S Amerikou.“

„A nebyla to, milostpane, ostuda?“                                                         "Dá se říct, že skončili se ctí."...                                                                 Jen o pár hodin později, na západním pobřeží území našeho "hokejového kata", zazáří mladá česká hvězda. Útočník vyznávající univerzalitu

 a těžící ze svých fyzických předpokladů a morálního kreditu. 

Kreditu? Není to klišé?

Není! Vždy, když byl povolán, Tomáš Hertl přijel. Rval se, srážel, tak jak mu řekli. Nikdy nereptal, i když byl posazen potupně na tribunu.

Trenér „Kanady“ se loni ptal reportérů České televize: " Proč nehraje? On je zraněný? Pravděpodobně. Musí být."

Nebyl. Prostě jen nezapadl do zažitého uctívání kvalit hvězd.

Úpadek českého hokeje za doby Růžičky a Hadamczika? Nedomnívám se. Úspěchy byly.  Jen jsme pozapomněli na tradice a zároveň nedávali pozor na seminářích.

Dnes je doba sportovních manažerů ovládající matematické modely. Jde o teorie výběru dle statistik. Tak nějak nastartoval kariéru Arsene Wenger v Arsenalu Londýn, v současnosti díky výběru typů Leicester,-  mužstvo s desetinovým rozpočtem velkých klubů -, vyhrál Anglickou ligu (tu první).

Jednak: To je metoda, o které se píše v knihách, na internetu a mluví na seminářích. Snad i u nás.

Druhak: Dlužím osvětlit zmíněné pozapomnění tradic. Metoda statistického výběru není až tak nová.  Dřív ji používáli trenéři běžně. Vždy byl součástí sofistikovaného výběru nějaký bourač jako Válek z Jihlavy nebo Dopita – srdcař, sehraní šikulové, provokatéři. Říkalo se jim vhodné typy a tvořili perfektní tým.

Tento výběr se letos povedl i trenérovi Vůjtkovi. Proto bylo na co koukat, snad jen trochu chybělo zkušeností.  Vlastně nebýt nevyzrálosti, bylo by na co koukat ještě do soboty.

Nastal hokejový půst. Já si tento fakt vynahrazuji sledováním zápasů NHL. Nejsem nijakým fanatikem, spíše je mi sympatický evropský styl hokeje, ale Peter de Boer zesouladil tým San José na perfektní stroj. Každý má nějaké své místo. Ve výsledku je jedno, zda jste velkým nebo malým kolečkem.

Blue Line je jasná. Každý má svůj daný směr: Tomáš Hertl hraje fyzický hokej plný forčekinku, tak jak ho to naučili. Pohybuje se kolem zadního mantinelu, a před brankou, kde cloní, doráží nebo tečuje.

A jak panečku! Asi dvakrát během sezóny, zařídil  zopakování neuznaného gólu v limitu do minuty (vysoká hůl a ofsajd). Ono ho ten verdikt sudích tak nějak „nakrkne“, s prominutím, a dá prostě gól znovu a pak se raduje jako malé dítě.  Tomáš je prostě takový.

Joe Pavelski je zase snajpr a rychlonožka a Joe Thonton je myslitel. Ale někdy i v takovém dobře namazaném stroji dojde k přesahu. Jako například dnes ráno, kdy Tomáš předvedl nevídaný příklep.

Vážně, on není opravdový snajpr. Zatím. Ale zaslouží si přesto být v prvním útoku. Mužstva San Jose Sharks i chlapstva České Republiky.

Zaslouží si to podle statistik měřené užitečnosti a výjimečnosti vytvořené sportovními analytiky. Zaslouží si to i dle moudrých tradic našich starších trenérů: pánů - Sýkory, Hlinky, Augusty, Bukače a dalších včetně odcházejícího pana trenéra Vůjtka.

Děkujeme za perfektní hru. Je konec, ale ještě to neskončilo!